letní integrační pobyt pro maminky s handicapovanými dětmi
Bučovice 2009
Pobyt maminek se znevýhodněnými dětmi v Bučovicích se nebývale povedl. Z plánovaných 15 dětí se počet rozrostl nakonec na 29 a tak to byla celkem legrace. Proč jelo tolik dětí? I když se původně přihlásili jen "ovážlivci", nakonec chtěl jet skoro každý, kdo zpočátku váhal. A copak umí říct Zajíček potřebným dětem "NE" ? A i přesto, že jsme první den zahájili poměrně náročnou prázdninovou akcí v rámci programu "Nech to koňovi" - Prázdniny ve Voticích přímo na votickém náměstí a i přesto, že druhý den nám napršelo do stanů - nikdo neodjel a všichni jsme si to nádherně užili.
A co k pobytu napsali sami účastníci?
Tábora jsem se docela bála, měla to být moje první zkušenost s handicapovanými dětmi. Ale nakonec jsem byla mile překvapená, kolik tam bylo kolem lásky a ohleduplnosti. Naučila jsem se tam uzdit koně a starat se o ně.Každý den ráno jsme vodili koně, na kterých jeli děti. Byl tam i hodně nabitý program (indiánská hra).
Nikola Erlichová, 16 let
Dosud jsme absolvovali s mým těžce handicapovaným synem několik táborů, ovšem ve standardních podmínkách. Pobyt v Bučovicích byl jiný......stany, kadibudky.....jídlo z ešusu a mytí studenou vodou pod širým nebem. Jsem dobrodruh, a proto jsem se toho neobávala. Neříkám, že to bylo jednoduché, ale přesvědčila jsem se, že i v těchto podmínkách lze zažít krásný, pohodový pobyt s těžce handicapovaným dítětem, s jeho malým bratrem a dvěma staršími bratry, kteří již 2 týdny před pobytem užívali pohostinnosti na statku v Bučovicích, krásné přírody a kteří se podíleli na tom, že vše bylo připravené. Jaký problém, že syn měl každou noc epileptický záchvat......vždyť pokřik Mamayů (jeden z indiánských kmenů tábora) byl silnější!!!
Dagmar Harbalová, maminka těžce handicapovaného klienta
Dovolte mi vyjádřit pár slov o Zajíčkovo pobytu. I když jsem nebyl na pobytu po celou dobu ale pouze na začátku a na konci,stejně musím konstatovat, že za těch tvrdých podmínek, které tam pořadatelé měli, to bylo zvládnuté, a to musím smeknout klobouček, na výbornou. Velice mě překvapilo celkové chování tamních lidiček. Prostě moc hezká lidská atmosféra a to v naší čecháčské společnosti dost chybí. Opravdu jsem si i tak krátký čas na pobytu užil.
Dík všem dobrým lidem se srdcem na správném místě, Zajíčkovi zdar
Tomáš Erlich, tatínek
To, že tohle nebude obyčejný letní tábor bylo jasné hned první den. Postavit stany a připravit vše důležité se stihlo včas. I když se něco dodělávalo ještě během pobytu, to hlavní jako stany a voda bylo. A také trampolína, protože ta měla, hned po koních, asi největší úspěch (koupeno z daru Reiffaisen Bank- děkujeme)
Hlavně mezi menšími táborníky, protože úsměvné šarvátky v prostoru před trampolínou nebyly neobvyklé. Každý si totiž pečlivě střežil svou chvíli, kdy na něj přijde řada trochu protřepat kosti. Když bylo tedy vše připraveno, stany, provizorní (ale praktická a funkční) umývárna, sprchy a venkovní jídelna, tak se mohlo naplno začít žít táborovým životem. Program typický pro tábory a pobyty Zajíčka na koni: dopoledne terapie (hlavně koníci), odpoledne volno a před večeří velká táborová hra. Pro nás dobrovolníky to znamenalo ráno po snídani jít pro koně a připravit je a vodit děti, to děláme moc rádi, proto na táboře jsme. Po obědě býval odpočinek (to dělá někdo také moc rád, ale říká se, že práce šlechtí a navíc, když je na to několik lidí, tak je větší sranda pracovat, než jen ležet). Po odpoledním klidu (nebo neklidu)
byl čas na celotáborovou hru, tam jsme jako dobrovolníci museli pomáhat jen někdy, když bylo potřeba více lidí.
Podle mě se pobyt celkově vydařil. Možná byly nějaké nedostatky jako málo dobrovolníků, ne úplně stoprocentně ideální zázemí, ale byl to přece jen první „pokus“ a navíc, kdyby fungovalo vše bez problémů a hladce, tak by to mohla být trochu nuda. Líbilo se mi zapojení starších dětí do práce – pomáhali totiž vodit menší děti na koních a potom sami měli menší vyjížďku. I délka pobytu byla podle mě zvolena dobře, například desetidenní turnus by už mohl být pro někoho dlouhý. Doufám, že se dětem, maminkám i tatínkům pobyt v Bučovicích líbil, protože za mne, jako za dobrovolníka, můžu napsat, že to bylo moc fajn a těším se na další rok. Protože v Bučovicích je hezky a nejen, že jsem tam v podstatě celou dobu v přírodě, tak navíc dělám snad užitečnou věc. Tak zase za rok.
dobrovolník Martin - „Hladový kojot“
