RWE

Zimní integrační tábor o.s. Zajíček na koni

Ski areál NOVAKO
- Boží Dar

4.2. – 11.2.2012, Boží Dar


Vločka za vločkou roztává na mém, už takhle zmrzlém, červeném nose. Ty, které potká lepší osud a dopadnou na zem, tam, kde je nikdo nesešlape, vytvoří za chvíli hroudu, hromadu, kupu, závěj, sněhovou barieru. Je přece zima. A letos prozatím byla, co se sněhu týče, trochu skoupá. Šlapu pondělním ránem a rozvíjím myšlenku, která se drala na povrch už včera, při všem tom praní, úklidu a vaření. Myšlenku na mrazivý týden letošních „jarek“.

ZIT 2012

Je sobota 4.února, za chvíli mám vyrážet na cestu a v skrytu duše vím, že - „už to nenapravím“. Že to, co jest nezabaleno, zůstane doma a možná, či zcela určitě, bude chybět. S hlavou – „jako střep“ – doufám, že nastartuji a přemlouvám autíčko, aby již – „jen nerámusilo“ – ale vyrazilo a jelo směrem Praha – Hůrka - … atd.

Před vjezdem na dálnici ještě nutné tankování, bleskový nákup v Lídlu (později budeme vařit tak trochu z vody a budeme si muset, Marťasi, vystačit s tím, co máme a co jsme v té slabé půlhodince, i s čekáním u kasy, navrstvili do nákupního vozíku..). Sláva – dálnice, provoz v pohodě, za chvíli zvoníme na Míšu, zjišťujeme také, že Vojta je též na cestě, tudíž nejsme ve skluzu, stíháme a nikoho nezdržujeme – uf...

Konečně máme lyže přeloženy, Míšina bagáž i Míša sama naložena – můžeme jet! Míša tak trochu trvá na svém směru na Plzeň, z omylu, že nevyrážíme na Šumavu, ji vyvádíme až u Varů. Jedu první a tuším, že Vojta za mnou trochu nadává. Do kopce mi to dává max. 80km/h a já se mu proto ani nedivím. Před Krušovicemi mě předjíždí a já se připravuji na to, že mi zmizí někde v dáli a pak si vyslechnu něco o šnečím tempu. ZIT 2012

Kupodivu ale sjíždíme na kruháči k hospodě a já se místo: „Ivano, proboha, kam se pazíš!!“ dozvídám, že ona auta, za kterými jsme právě zaparkovali, patří Honzovi a Tomášovi, kteří na nás u kávičky již netrpělivě čekají. Pozor – lamentace na rychlost mé Feldy přijde později – Dandula to všechno práskne! Já ale Vojto vím, že se v tomto případě vztekáš zcela oprávněně. Slibuji, že jednou, až budu velká holka, koupím si pořádnej rychlej auťák. Ale zatím mi na Felíčku nesahat! Jsem ráda, že jede a doveze nás, kam potřebujeme, holka naše zlatá, i když drobátko pomalá…

V hospůdce zjišťujeme, že jsme prozatím všichni,co jsme se tu měli sejít. Akce „Kulový blesk“ tudíž klapla 100%, Péťa, na kterou se doposavad čekalo, již dávno dorazila do cíle a tak organizujeme nezbytné WC, nákup špeku a klobásek a hurá dál. Jede se dobře, Vary, Ostrov. Pozor! Bude to stoupat! Jáchymov. Řadím rychlostní stupeň 2 a nadávám na autobus před námi – už chápu, Vojtěchu, tvé rychlostní připomínky. Vojta neváhá, v jediném vhodném ZIT 2012okamžiku autobus předjíždí a my na ocase brbláme až nahoru. Kdybychom ale bývali tušili, že tímto busíkem cestují Lucky, určitě bychom byli k hromadné dopravě shovívavější. Sláva, řadím 3, zvuk motoru stává se libějším a my víme, že za chvíli jsme nahoře.
Nezbytné parkovací potíže, jen prohazovat místa ke stání si tentokrát nemusíme. Dík Jindro i pane správče!


Parking, stěhování věcí a vítání se navzájem. Ahóój!! Nádhera!! Jsme tu!! Lyže necháváme v první chodbičce – říkejme jí pracovně „lyžárna“, zbytek každý do svého. Já se raduji, že budu zase „ člověk z půdy“. Jídlo do kuchyně, do toho hemžící se ZIT 2012drobotina, mumraj neskutečný. V něm všem nějak zaniká výzva k večernímu lyžování. Naštěstí. Já osobně si přesun ven nějak nedovedu představit. Ale přece. Vyráží Verča a spol. První povídací večer. Diskutuje se o mrazech, které nás prý čekají, další témata jsou rozličná. Bojuji s myšlenkou, zda baterie i z mého auta neměla být vyndána a včas zaujmout místo v dobíjecím koutku pod schody do kuchyně.

Mrazivé nedělní ráno. Autíčka stávkují. Trochu kazí plány, musíme si ale miláčkové zvykat. Všichni. Prý to Tak bude. A věřte – bylo!
Je slunečno. Osazenstvo fary – chajdy – se stran lyžování rozděluje na Novakováky, Nedkliďáky a Klínovečáky. A schválně hádejte, která že to skupina bude nejpočetnější! Já s Míšou a Marťasem vyrážím otestovat, jak se naše těla vyrovnají s teplotami hodně pod 0°. Na Ježíškově cestě je to krásné, potkáváme běžecký maškarní závod, určitě bychom to zvládli! Jenže Marťas sabotuje nejen sjezdy, rozrývá stopu a já ho ani hůlkopohonem nedonutím ke změně stylu. Míša se s námi vrací a odpoledne míříme na Novako.

Při večerní rukodělné terapii si sdělujeme dnešní dojmy. Míša má pro vyrábění důmyslný plán, ve skrytu duše si ZIT 2012říkám, že to nikdy nezvládneme... Ale věřte či ne, až na stojánky na vejce jsme zvládli vše. Určitě si říkáte, co prudím s vejci. Teď počátkem února za třeskutých mrazů, kdy jaro je někde zoufale v nedohlednu! Je to jednoduché: Zajíček a jeho trhy. Velikonoční. Míša je kouzelnice. Rozhodně to není poprvé, co to tvrdím. A tak spolu s dětmi zvládáme ptáčky, přáníčka, beránky i vejce. Zdobí se keramika. Děti jsou spontánní, nutit je nemusíme. Nesmím zapomenout na pomeranče a citrony a všechny ty hřebíčkové, peříčkové a medvídkové pajduláky a strašidelné tvory. A voskování, tentokrát v režii Danduly.

A takto idylicky by byl plynul celý čas. Ráno se společně scházíme v kuchyni, snídáme, pak se rozcházíme k lyžování. V podvečer návrat, véča, hraní, vyrábění, povídání a zpěvy. Kdyby. ZIT 2012V pondělí padá na svahu velká Lucka a vrací se s Vojtou z ostrovské chirurgie se sádrou. Kotník. Bolí jí to jako čert a my kolektivně pižláme, rveme a páčíme gibsový obvaz ve snaze alespoň trochu jí ulevit. Ve středu obě Lucky solidárně odjíždějí. A s nimi i Míša. Je nám to líto. Ahoj, šťastnou cestu,
ať vše dobře dopadne! Výrobky, Míšo, doděláme! Slibuji za všechny!

Ve středu večer začíná chumelit. Sněží celou noc, celý čtvrteční den a noc. V pátek ráno zase slyším, jak prohrnují silnice. Doufám, že všechna auta, která to čeká, nastartují. A že se během dne ukáže sluníčko. Další marod – Tomáš. Nejde lyžovat, spoléhá na bleskovou samoléčbu – kéž to zabere!

ZIT 2012Koukám na Dandulu, má objednané krásné počasí. Skupina Klínovečáků totiž vyráží na supr lyžovačku! Čekají je sjezdovky a lanovky na Velkém Klínovci. A věřte, svítí! Krásně to svítí! Objednávka jest kladně vyřízena! Na Novaku úžasný sníh, celkem málo lidí. Věřím, že i jinde si to ostatní užívají. Jíťa s Dášou vyrážejí bílou stopou. Večer nám pak líčí, jak to bylo supr, úchvatné, náramné. A jen tak potichoučku, aby to snad ani nikdo skoro neslyšel, podotknou, co všechno je tu a tam pobolívá.

Já s Marťasem odcházím před pátou z Novaka. Je mi tak nějak smutno. Poma stojí. Kopec osiřel. A my zítra pošupajdíme domů. Rychle pryč, Marťasi, nebo se začnu loučit s rolbou a každou tyčkou! A protože se večer zpívá až do rána něco jako – „ještě se neumřelo“- , věřím, že to klapne. A nezdolá nás ani opět hektická sobota úklidu, balení, loučení a odjezdu. Bereme to s Vojtou, Dandulou, Miky a Davidem přes Klášterec nad Ohří a v motorestu před Chomutovem dáváme poslední společný dlabenec.

A já vzpomínám, jak Vojta kutal pro autíčko iglů ve sněhu. A co nám to LIT 2012dalo práce, přesvědčit dotěrného Němčoura, že to opravdu nebylo myšleno pro jeho parkování a aby si sofort přejel o dům dál. V duchu vidím Marťase, jak jásá nad sněžnou frézou. Myslím na to, jak Elíšek pochopila, že střemhlavý let ze svahu není tím pravým stylem a začala divoké sjezdy přes skokánky prokládat tu a tam nějakým tím obloučkem. Jak Marťas tento rok poprvé nestrávil na laně a dokonce stíhal Elišku na muldách a skokáncích. Jak se Miky bravurně zařadila do party velochů a Klínovečáků
a perlila na červených. Julísek netrhal partu, pokořil Klínovec a na Novaku řádil jedna báseň. A Marjánka, ta zvládala s přehledem Neklid i Klínovec. Kačenka to také statečně zkoušela, další pokusy si naplánovala na lepší počasí. Verča a její prkno – paráda. A Michalové, Davidové a Fanda – hlavně, že se vám, vy ďáblové, nic nestalo a přežili jste všechny bláznivé kousky ve zdraví!
A samozřejmě vidím i Šárku – nedala se od velkých kluků zahanbit ani za nic.
A Lucinka, ta měla s námi dospěláky svatou trpělivost. A Helenka s Jindrou – ty rozhodně taky! Vždyť jsme byli opravdu početná, hlučná, někdy přímo uřvaná parta!

09

Tak to byl tedy ZIT. A pranic si nedělejte z toho, že moc nejste na zkratky. Já ostatně taky ne. Pro nás, smrtelníky, to byl úžasný týden. A tohle? Moje božské vzpomínání na boží Božák 2012!! Věřím, že ony bytosti bdící nad námi mi tohle moje malilinkaté zarouháníčko odpustí! Věřím, že jsem na nikoho ve svých vzpomínkách nezapomněla a pokud ano, rozhodně mi to neodpouštějte!

Ivana

fotogalerie