Boží Dar 2012 

Píšu ze zimního, zasněženého pobytu se Zajíčkem na koni na Božím Daru v termínu 25.2. – 3.3. 2012.  Jsme tady se synem Davidem (autista). David se tady na skiareálu Novako v minulosti naučil jezdit na pomě. Rádi na to vzpomínáme. U těchto dětí má člověk dvojnásobnou radost z úspěchu. Lyžování  ho bavilo. Když se někdy Davidovi daří méně, tak si někdy říkám, abych se chytl skrze něco, co ho v minulosti bavilo. Tak jsem si říkala, že by tomu mohlo být i tady. I nyní chvílemi David lyžoval.

  Také jsme šli na procházku nahoru do kopce po kraji svahu Neklid, když sice mrzlo, ale byla mlha, vítr a mrholilo. Tak jsem Davida povzbuzovala, ať se prochází, že pozná pravou zimu a že se bude potom těšit na chatu do tepla, večer do postýlky. .. Říkala jsem mu, že může být rád, že má kde bydlet, že někteří lidé lehce ztratí domov a jsou i v zimě venku. Zpívali jsme písničku: „Na horách je pořád sníh, tráva je na loukách, řeky tečou v údolích, na horách tam fouká.“  Máme krásný svět, je za co pořád děkovat.

    Byli jsme tady s menšími dětmi, jejich maminkami a babičkami.

V podvečer jsme vyráběli pomy a city – to je, že jsme zdobili pomeranče a citrony. Zdobili jsme je kořením (hřebíčkama), na párátku byli zapíchnutí želatínoví medvídci. Nedá se to moc popsat, je to lepší vidět. Na kachlíky jsme malovali barvami na sklo sluníčka, mořský svět... Vařečky jsme nazdobili ubrouskovou technikou, a tak jsme připravili výrobky pro velikonoční trhy Zajíčka na koni. V souvislosti s trhama nás taky mohlo být vidět, jak celý týden děláme výfuky ze skořápek od vajíček a vajíčka pak pojídáme. Podařilo se nám také dodělat hezké čmeláky. Když byl zase jednou čas večeře, bylo hezké pozorovat, jak všechny děti sedí za stolem a s chutí pojídají palačinky s nutelou. Někomu se možná už stýskalo po blízkých doma, a tak psali dopisy. Maruška napsala svému tátovi: „Ahoj táto, jela ešusem..“

Pak byly ještě další dny, ale přišel čas odjezdu. Jestli se mě něco nepovedlo, tak si připomínám jeden verš z Bible. „Pojďte a projednejme to spolu. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh....“  A tak zůstaly pěkné vzpomínky.

     Maminka Libuška Jordánová a její syn Davídek

Fotogalerie